Ruzove anicka online dating

Chvíli mi trvá, než v něm rozpoznám svou vnitřní vůdkyni. Jestli má mít článek v Sexy pracháčích, bude nejspíš vypadat jako každý jiný výkonný ředitel, po kterém jeho zaměstnankyně prahnou: věk kolem třiceti a nějakým zvláštním způsobem přitažlivý. “ „Ano,“ odpovím poněkud hlubším hlasem, než je u mě zvykem, protože se snažím zamaskovat pokles sebevědomí. Sbírám si batoh a poznámky a kontroluju, jestli mám pořád přehrávač v kapse mikiny. A místo toho jsem tady a dělám za Kathleen špinavou práci. “ Andrew Shaffer alias Fanny Merkinová 18 Povzdychne si. Nedělám to, co dělají všichni ostatní,“ vysvětluje, „v podnikání, ani v ložnici.“ Většina lidí v ložnici spí, nebo sleduje televizi, nebo si čte. Až skončím školu, podívám se po nějaké „skutečné“ práci. Vždycky nám s Kathleen říká čubky, ale my všichni víme, že jediná č... I když jsme s Jinem jenom kamarádi, jsem si naprosto jistá, že on chce být „něco víc“. Jsem si jistá, že je to ona, protože kdykoliv mi promluví v hlavě, slyším tu zvláštní ozvěnu. Vydechnu úlevou, protože moje vnitřní vůdkyně má asi pravdu. Nejspíš ji zabiju, jestli dřív Beyoncé nezabije mě. Všechno, co říká, mě táhne do jeho postele, dokonce i ta zmínka o stíracích losech, se kterými si hrál jako malý. Ještě jsem nic neplánovala, ale nedělám si s tím moc těžkou hlavu. Já ho tak nevnímám – spíš mi připadá jako Andrew Shaffer alias Fanny Merkinová nevlastní bratr.

V letech 2000–2008 byla ve stálém angažmá v Městském divadle v Brně. Zapomněla si ji v hale.“ Earl na mě tázavě pozvedne obočí. Padesát odstínů ostudy „Nechtěla byste tu trochu provést? „Potěšení bylo plně na mé straně,“ prohodí s úsměvem. Andrew Shaffer alias Fanny Merkinová 32 „To je v pořádku,“ řekne on. “ V hrudi se mi divoce rozbuší srdce a pumpuje krev do všech mých orgánů. „Mohl byste se slečny Stylové zeptat, zda si přeje přinést tu omáčku do kanceláře? „Pokud slečna dostane žízeň, jsem si jistý, že se tu pro ni něco najde.“ Se záludným úsměvem hovor končí. Potom byste mi snad mohla na nějaké odpovědět vy.“ „Na mně není nic zajímavého, pane Greyi.“ „To posoudím sám,“ pronese. Musím odsud vypadnout, než ze sebe udělám ještě větší pako. Totiž, vždyť si můžete dovolit nakupovat kdekoliv.“ Zasměje se. „Vyndejte si ten prst z nosu, slečno Stylová.“ „Ježiši, promiňte,“ zamumlám a vytahuju ho. Momentálně je řadovým pisálkem v redakci Sexy pracháčů, což je přivýdělek, který používá jako háček na ulovení pana Kokota Bohatého. “ Nechápu, co je špatného na staré dobré ruční práci. Řekla bych, že to bude recepční, protože mě nenapadá jiný důvod, proč by měla sedět za recepčním pultem. Přišla jsem místo Kathleen Kravinové.“ „Vydržte, slečno Stylová,“ řekne recepční a nakoukne do počítače. „Zapište se, prosím, slečno Stylová,“ řekne a přistrčí ke mně propisku a papír na tvrdé podložce. Pravděpodobně tu nejsou zvyklí na venkovské balíky z Portlandu. Jak Padesát odstínů ostudy 11 se blížím, jeden z nich – ten, který vypadá přesně jako Vin Diesel – stiskne šipku nahoru. Pouštím se do toho, co dělám vždycky, když přemýšlím: strkám si prst do nosu. Prohrabu se svým batohem, vytahuju z něj Kathleenin poznámkový blok a letmo si čtu její otázky. Kathleen mi o něm nic neřekla, a mě nenapadlo se na něco zeptat. Ale pak si uvědomuju, že by to teda klidně udělali! Je tak přitažlivý a dlouhoprstý, že je pro mě hrozně těžké soustředit se na Kathleeniny otázky. Copak se tenhle žhavej týpek na univerzitě specializoval na filozofii? Navíc, všimněte si, že mám dokonalý chrup.“ „Trefa,“ uznávám. Ten mění nálady stejně často jako moje máma manžela. Sedáme si na pohovku a Kathleen stahuje hlasitost televizního maratónu Těhotná v šestnácti. „A umím vypadat jako socha.“ Sešpulí rty a zadrží dech. „Musím totiž do práce.“ „To nemyslíš vážně, že jdeš pracovat. “ Jo, to teda musím – a taky jsem to měla dělat celý dlouhý den, až dokud by nebyl čas jít do práce. „Promiň, zapomeň, že jsem něco řekla,“ utrousí lhostejně. Sehnala jsem čerstvé limetky...“ „Zní to lákavě,“ zarážím ji, „ale už tak přijdu dost pozdě.“ „Tak jo, tvoje blbost,“ uráží se. I když ji ještě žádný z těch zámožných manažerů o ruku nepožádal, s pěknou řádkou z nich se vyspala. No, nejspíš to nechápu proto, že mám skoro nulové zkušenosti s opačným pohlavím. Tak to pro mě prosím tě udělej,“ škemrá chraplákem Christiana Balea v roli Batmana. Jedině že by zaskakovala za skutečnou recepční, která by mohla být zrovna na obědě. Kéž bych si na ten rozhovor půjčila kostýmek od Kathleen. „Vyjeďte výtahem do devadesátého patra.“ Oněměle na ni zírám. Vlastně, když se na něj tak dívám, on to je Vin Diesel. Vstupuju do výtahu, mačkám tlačítko s číslicí „90“ a ta magická skříňka se dává do pohybu směrem ke kanceláři pana Greye. Dveře se otevírají a já se ocitám v další hale ze skla a oceli. Ale dřív než mi v něm zmizí půlka malíčku, zdraví mě další atraktivní blondýna a vede mě ke koženému sedacímu pytli. Svážím se na pytel a sleduju, jak blondýna opouští halu. Kdo je vlastně ten muž, se kterým budu dělat rozhovor, ten, jehož příjmení se shoduje s barvou mých tepláků? Viděla jsem to v jednom filmu, když jsem byla malá. Měl to být vtip, ale ta žena kývne a mizí zpátky v chodbě. Silou vůle se přinutím podívat na papír a přečíst další. „Skály jsou pokryté špínou, tvoří je kamení a rostou na nich stromy. Vůbec není jako ty trosky, které znám, co zírají do prázdna a kouří trávu. V životě jsem se neocitla v přítomnosti tak chytrého a pohledného muže, snad kromě dne, kdy naši školu navštívil prezident Obama a úplně zpaměti vyjmenoval všechny státy (včetně hlavních měst) v abecedním pořadí. Když už to naťuknul, dostávám se k další otázce, která s tím souvisí. Musím uznat, že tak trochu jako socha vypadá, celá pobledlá a s tím prázdným pohledem v očích. „Jdi si.“ [MP*] Jsem tak šťastná, že jdu do práce, protože mám konečně šanci dělat něco jiného než snít o Earlu Greyovi.

Leave a Reply